Biodynamika coby terapeutický směr má (překvapivě) evropské kořeny, avšak integruje i východní tradici. Za „praotce“ a průkop
níka biodynamiky můžeme považovat Wilhelma Reicha (1897-1957). Reich byl žákem Sigmunda Freuda a rozvinul jeho teorii libida. Freud považoval za původ veškerých neuróz potlačené libido, tedy potlačenou sexuální energii. Reich však pod pojem libido zahrnoval veškerou životní energii, jíž je sexualita pouze jedním z možných projevů. Ve své knize Funkce orgasmu (1949) popisuje, že jakékoliv rozproudění životní energie, ať už je to pohyb, sport, tanec, či věnování se čemukoliv, co nás baví, uspokojuje a kde jsme ve „flow“, vede k rozproudění životní energie, kterou nazýval Orgon. Reich byl prvním psychoterapeutem, který do terapie vnesl práci s tělem. Byl velmi úspěšný u pacientů, u kterých selhávala Freudova metoda volných asociací, protože měli zábrany otevřeně mluvit o tom, co je v jejich nitru.
Na pr
áci Wilhelma Reicha navázala norská fyzio- a psychoterapeutka Gerda Boyesen (1922-2005). Gerda původně pracovala coby fyzioterapeutka s psychotiky a všimla si, jak uvolnění jejich tělesného napětí a sevřeného držení těla vede i k úlevě psychické. Začala rozvíjet vlastní metody na rozproudění orgonové energie a stala se jednou ze zakladatelek moderní bodypsychoterapie, tedy terapie zaměřené na tělo. Mezi její objevy patří např. objevení tzv. „psychoperistaltiky“ – signifikantního kručení v břiše, které se projevuje v momentu, kdy se při terapii narazí na téma, které se začne zpracovávat. Moderní poznatky o fyziologii a funkci střev dávají Gerdě za pravdu a ještě její poznatky rozšiřují.
Gerda Boyesen má mnoho pokračovatelů, kteří její práci dále rozvíjejí, mimo ji
né i její syn Paul a dcery Ebba a Mona Lisa Boyesen, u které mám tu čest se nyní učit i já.